| |
Byla sobota odpoledne a podzim si ještě ani neuvědomil, že by se mělo ochladit. Jelikož jsme s Karlem slíbili, že kamarádovi pomůžeme s přípravou na menší večírek, který se měl ten den konat, tak jsme brzy po obědě vyrazili na cestu. Jak už máme zvykem, přibalili jsme kameru. Říkali jsme si, že odchytit nějakou stopařku na lákadlo typu večírek, by mohlo fungovat. Po cestě jsem uviděl fešnou mladou bloncku, co dřepěla v takovém malém parčíku u silnice a zkusil jsem to prubnout. Slečna váhala. Aby taky ne, když před ní zastaví auto s dvěma kancema a kamerou. Ukecat jí ale ani tak nedalo moc práce. Čekala na autobus a sami víte, jak to s dopravou v Čechách o víkendech bývá. Občas je lepší risknout jízdu s chlípnými pány, než zapadat listím na autobusový zastávce. Holka byla fajn, řekla, že se jmenuje Simona a ve městě byla na návštěvě. Hned jsem jí začal zpracovávat a zvát ji na náš večírek (že jsme neměli v plánu čekat až na večer, je všem asi jasné). Byla hodně vysmátá a když jsem se jí to řekl, zmínila něco o endorfinech. V tu chvíli jsem se lekl, aby na nás nebyla příliš chytrá (s těma nakonec nikdy nic není). Nebyla. Kozičky ukázala, ani jsem nemusel moc ukecávat. A nechytla se ani toho, když se Karel podřekl a málem před ní vymlel, co že s tou kamerou vlastně děláme. Díky bohu za jednodušší holky.Kája si ještě po cestě musel něco vyřídit u jednoho jeho známýho a tak jsme odstavili auto a já vzal děvenku na procházku do lesíka. Co se dělo pak si už určitě dovedete představit (a jestli ne, tak ty obrázky kolem vám v tom snadno pomůžou). Holka to byla fajn a nevadilo by mi takový potkávat na cestách častěji. Mimochodem kdyby někoho zajímalo, co Karel řešil, zatímco jsem byl se Simonou na procházce, tak si šel vyzvednout dva králíky, co mu den předtím slíbili. Já nevím jak vy, ale řekl bych, že hoch prohloupil. Radši než králíka si rozhodně zamrdám se stopařkou. |
|
